Ze zářiového Železničáře 1956 jsme si před dvěma týdny přinesli text o tehdejších železnicích ve Španělsku. Dnes se podíváme na jiný článek, který čtenáři volnější formou přibližuje říční nákladní dopravu v tehdejším Československu, přesněji na Labi a Vltavě.

V textu je jako vždy v té době mnoho zajímavých věcí – zvláště z dnešního pohledu. Například jde o povzdech autora, že do Prahy se dnes (tedy v roce 1956) vozí po vodě jen polovina objemu uhlí proti době před devíti lety. Nebo popis přeprav po Labi mezi Kostelcem nad Labem a Kolínem.

Době vzniku ovšem odpovídá také to, že se z článku nedozvíme nic moc konkrétního, včetně lokalizace přiložených fotografií. Snad by se mohlo jednat o pražský holešovický přístav, ale to je pochopitelně jen spekulace. Vtipné přitom je, že v článku jsou jmenováni konkrétní zaměstanci, ale ani u nich se nedozvíme kde svou službu vykonávají.

Martin Boháč

Rychlý pokrok nákladní silniční elektromobility ilustrují dva nové modely tahačů Renault, E-Tech T 780 a E-Tech T 585 s uváděným dojezdem až 600 km na jedno nabití. Vozy podporují ultrarychlé nabíjení výkonem až 720 kW, které umožňuje nabití baterie na dojezd 350 km za 45 minut, tedy během povinné přestávky řidiče.

Zdroj: x.com

Tyto parametry dokazují, že bateriová elektromobilita se již stává prakticky použitelnou a je otázka, zda v ní na poli čisté mobility roste pro železnici partner nebo konkurent. Více informací lze nalézt zde, zde, nebo zde.

Zdroj: www.renault-trucks.co.uk

Martin Boháč

Zatímco minulý týden jsme si zde přinesli dobový optimistcký článek z domácího prostředí, dnes se podíváme na pěknou ukázku práce tehdejší propagandy v případě informování o dění v tzv. kapitalistických státech.

V září 1956 přinesl list Železničář informaci o modernizaci španělských železnic Renfe v období po druhé světové válce:

Jelikož nesporný pokrok nebylo možné zastřít, byl celý text zahalen do protiamerického hávu, kdy byla zdůrazněna americká militarizace Španělska a drancování jeho nerostných zdrojů.

Text je ale velmi zajímavý a dnes ho lze doplnit moderním popisem celé historie od roku 1941 do roku 2005, kdy byly Renfe rozděleny na dopravce a správce infrastruktury, podobně jako v jiných evropských zemích.

Martin Boháč

Ve svém první čísle roku 1960 přinesl časopis Železničář optimistický úvodník, který čerpal z projevu soudruha ministra dopravy Františka Vlasáka, předneseného 20. října 1959.

Projev je optimistický ve všech směrech, kvantitativních i kvalitativních, a odkazuje se na ambiciozní plány třetí pětiletky.

Dnes ovšem víme, že ve skutečnosti výhled tak radostný nebyl, neboť třetí pětiletka, která měla trvat do roku 1961 do roku 1965, zůstala jen dvouletkou, neboť byla již v roce 1962 zrušena, a to s katastrofálními dopady na celé československé hospodářství,

A samotný František Vlasák je poměrně zajímavou postavou československých dějin, mimo jiné je dědečkem herečky Lenky Vlasákové.

Martin Boháč

Již letos v dubnu se v některých zahraničních médiich objevila zpráva, že švýcarské SBB instalovaly na 100 metrů dlouhém úseku vedlejší normálněrozchodné trati u obce Buttes v kantonu Neuchâtel (německy Neuenburg) solární panely přímo mezi kolejnice.

Zdroj: www.srf.ch

Jedná se o bezpochyby zajímavou myšlenku jak využít jinak těžko využitelný prostor pro instalaci solárních panelů a výrobu čisté elektrické energie. Samozřejmě otázkou je praktické fungování tohoto řešení, kdy je třeba uvažovat možná poškození panelů od jedoucích vlaků, případně možný vandalismus. A v neposlední řadě je otázka jaký má instalace panelů vliv na údžbu železničního svršku a podobně. Nicméně autoři projektu jsou přesvědčeni, že nic z tohoto nebude mít na na jeho úspěch zásadní vliv. Což pochopitelně posoudí a rozsoudí až budoucnost. Další informace o historii této myšlenky naleznete ještě například zde nebo zde.

Zdroj: www.srf.ch

Martin Boháč

Doslova před několika dny, v neděli 19. října 2025, oznámily Saúdskoarabské železnice (SAR) investici 7 miliard amerických dolarů do nové, 1500 km dlouhé železniční tratě, které spojí přístavní město Džida u Rudého moře s hlavním městem Rijádem a přístavem Dammám, který leží na břehu Perského zálivu.

Prezentace SAR na loňském veletrhu Innotrans. Foto autor

Projekt je velmi ambiciozní a má sloužit osobní i nákladní dopravě. Není bez zajímavosti, že jak SAR, tak železnice Spojených arabských emirátů, Etihad Rail, využívají ta nejlepší a nejosvědčenější řešení ze světa: v osobní, příměstské a vysokorychlostní ta z Evropy a Číny, a v nákladní ze severní Ameriky, včetně kontejnerového Doublestacku.

O projektu, nazývaném též Saudi Arabia Land Bridge, se lze více dočíst například zde. Železnice v této části světa zažívá v poslední letech bouřlivý rozvoj, možná nejintenzivnější na celé planetě, a to bez většího zájmu odborné i laické veřejnosti.

Dva propagační snímky ze stánku zmíněných Etihad Rail taktéž z loňského Innotransu. Severoamerický vzor je zde patrný na první pohled. Obě foto autor.

Martin Boháč

Před sedmdesáti lety, v říjnu 1955 se v odborném železničářském tisku, tentokrát v listu Vršovák, který jak název napovídá v té době vycházel pro zaměstnace železniční stanice Praha-Vršovice, objevila další kauza, dnes už (naštěstí) jen těžko představitelná.

Šlo o problém kouření v dvounápravových osobních vozech řady Ce, kde pro nekuřáky byla vyhrazena kupé a pro kuřáky velkoprostorový oddíl. Tímto rozdělením ale docházelo k tomu, že se cigaretový kouř dostával z chodbičky podél kupé i do nekuřáckých kupé.

Pro lepší pochopení situace viz uspořádání vozů řady Ce.

Myslím, že můžeme být jedině rádi že podobné problémy dnes již řešit nemusíme.

Martin Boháč

Hned v prvním čísle časopisu Železničář v roce 1963 vyšel jeden z mnoha článků, který – i možná trochu kouzlem nechtěného – informoval své tehdejší i dnešní čtenáře o stavu československé společnosti a železnice asi trochu více, než jeho autoři zamýšleli.

Vysílačka Tesla ze šedesátých let. Zdroj https://www.kmitocty.cz

Tentokrát se nebudeme pouštět do dlouhých výkladů, jelikož dobový text je více než výmluvný sám o sobě.

A něco málo k VKV vysílačkám Tesla ze šedesátých let lze nalézt například zde.

Martin Boháč

Téměř před sto lety, v dubnu 1926, vyšel v časopise Železniční revue článek, popisující dopravní poměry v Praze, tehdy rychle rostoucím novém hlavním městě nového státu, Československa.

Železniční doprava (Masarykovo nádraží) a doprava pouliční v Praze někdy ve druhé polovině 20. let. Zdroj: internet

Článek jse skutečně pozoruhodný, když například popisuje prudký růst automobilsmu v prakticky středověkém městě, které na tento nový dopravní prostředek není vůbec připraveno. Nebo, že jsou plánována čtyři nákladová nádraží, přičemž první mělo být u Červeného dvora, neboli později skutečně vybudované Nákladové nádraží Žižkov (tehdy ovšem téměř celé ležící na katastru Strašnic). A nebo tehdejšího čtenáře informuje o řešení železniční osobní dopravy, kdy dálkové vlaky měly být ukončeny na okrajových nádražích a spojení mezi nimi přec centrum města měly zajšťovat elektrické jednotky.

Až dnes, po stu letech, můžeme posoudit, jak moc byly nebo nebyly tyto představy utopické a jak se naplnily nebo nenaplnilly.

Martin Boháč

V kontextu nekonečného příbehu kolem zachování/nezachování železničního mostu pod pražským Vyšehradem se podívejme do dalekého zahraničí, jak zde nakládají s vysloužilými železničními mosty.

Jedním z příkladů využití železniční dopravě již nesloužícího železničního mostu je takzvaná „Walkway over the Hudson“ v americkém státě New York. Jde o bývalý železniční most, překračující v městečku Poughkeepsie řeku Hudson, asi 110 km severně proti proti proudu od jejího ústí do moře v New Yorku.

Most pochází z roku 1889 a železniční doprava na něm byla zastavena v roce 1974 po poškození způsobeném požárem. Více o jeho historii a současnosti lze nalézt například zde.

Dnes most funguje jako lávka pro pěší, nabízející úchvatné pohledy do údolí řeky Hudson – i když zde jde vlastně již o jeho ústí do oceánu, kde se projevuje příliv a odliv (se zpožděním 4,5 hodiny proti hladině oceánu v New Yorku).

Z mostu jsou pozorovatelné i nákladní vlaky společnosti CSX na pravobřežní trati podél řeky Hudson.

Na mostě se lze dovědět i leccos o jeho historii a renovaci.

Všechny snímky autor 2013 – 2025

Podobnou atrakcí je pak přímo New Yorku, a to v centrální části Manhattanu, známá High Line, vzniklá z někdejšího vyvýšeného nákladního kolejiště.

Martin Boháč