Dnešní příspěvek není ani zdaleka tak dramatický jako ten z minulého týdne, a navíc zůstaneme doma. V krátkém textu, který byl zveřejněn v únorovém čísle časopisu Železničář v roce 1959, se podíváme na dnes už dávno zmizelý „kolorit“ seřaďovacích nádraží.

Z textu je hned patrné, jaká nebezpečná dřina byla a stále v určité míře je práce na seřaďovacím nádraží.

Martin Boháč

Před osmdesáti lety, v roce 1946, se začal psát dost dramatický a dnes celkem neznámý příběh několika explozí švýcarských alpských podzemních muničních skladů, který vyvrcholil 19. a 20. prosince 1947 výbuchem skadu u vsi Mitholz, který je brán za dosud nejničivější výbuch v evropské historii.

Letecký pohled na místo výbuchu v roce 1948. V popředí je vidět trať lötschberské dráhy. Zdroj wikipedia

Vzhledem k tomu, že místo výbuchu přímo souvisí s pro Švýcarsko i Evropu mimořádně strategickým Lötschberským tunelem, a navíc leží v těsné blízkosti návazné železniční tratě, můžeme ho zmínit i zde.

K výbuchu existuje například rozsáhlý, německy psaný text na wikipedii, článek na českém internetu, a především tento dva roky starý česky vedený rozhovor dvou nadšenců pro historii. Ten určitě stojí za víkendový poslech.

Martin Boháč

Po několika pátečních pohledech do české železniční minulosti se dnes pro změnu podíváme do dalekého zahraničí. Tento týden aktualizovala firma Tesla své webové stránky týkající se elektrického tahače Tesla Semi.

Zdroj: www.electrek.co

Jde o aktuální verzi Class 8 ve verzích Standard Range a Long Range (tedy obdobně jako u osobních vozů Tesla). Aktualizovaný web naznačuje, že po mnoha letech přípravy a i odkladů bude tahač Tesla Semi konečně sériově vyráběn a prodáván, zatím zřejmě jen v severní Americe.

Pokud se tak stane nabízí se opět otázka, zda tím zatím stále velmi silná severoamerická železnice – poháněná dieselvými motory – dostane či nedostane vážného konkurenta v podobě silniční elektromobilty, v dohledné době pravděpodoně i autonomní.

K tématu další odkaz, tento, tento, tento a tento.

Martin Boháč

Před školou u nádraží Vršovice byla nedávno instalována panelová výstava o Jaroslavu Haškovi. Ta poutavě mapuje celý jeho bouřlivý život a také jsou zde zveřejněna některá jeho literární a novinářská díla a dílka.

Foto autor

Mezi jinými je zde uveřejněna krátká Haškova „soudnička“ o útěku dvou volů z pražského Františkova nádraží. Text není datován, ale nepochybně jde o dobu z prvních let 20. století.

Foto autor

Text pěkně – i když velmi stručně – dokumentuje dobovou realitu zásobování Prahy a jejího okolí potravinami i dalším zbožím, tehdy pochopitelně téměř výhradně železnicí. Dnes je již jen těžko představitelné, že na Františkově nádraží, tedy na nádraží Františka Josefa a dnes nádraží Hlavním, byl z vagonů vykládán živý dobytek. Ten pak byl porážen možná i někde v prostoru Královských Vinohrad, tehdy samostatného (okresního) města, i když bohužel přímo o firmě velkoobchodníka dobytkem Žáka nic nevíme a je možné, že se její porážka nacházela někde úplně jinde; jedinou známou řeznickou a uzenářskou firmou na Královských Vinohradech bývala někdejší továrna na výrobu věhlasné pražské šunky na Zvonařce. Další dnes již nemožnou věcí je i nákladní vlak v Žižkovském tunelu, neboli v tunelu pod vrchem Vítkovem na trati Vysočany – Františkovo nádraží. Je totiž třeba si uvědomit, že v době před první světovou válkou neexistoval objezd Prahy přes Malešice a ani nákladové nádraží na Žižkově, takže všechny nákladní vlaky, jak Prahou projíždějící, tak přivážející a odvážející zátěž pro Prahu, musely projíždět právě přes Františkovo nádraží. A taktéž velká část zboží pro Prahu a její periférie byla vykládána v jejím centru, tedy právě na Františkově nádraží.

Zmíněné státní návladnictví je dnešní budova Městského soudu v Praze. Podle tohoto odkazu se celá kauza odehrála před rokem 1910, kdy se pojem státní návladnictví přestal používat. A jak je vidět, odvážné zvíře, o jehož dalším osudu narozdíl od prvního nic nevíme, urazilo svým během o život skutečně dlouhou trasu. Ovšem nešťastná oběť kolize v Žižkovské tunelu se vlastně nedala zahanbit, neboť až do zachycení nákladním vlakem uběhla vzdálenost prakticky stejnou, možná i větší.

Martin Boháč

Jelikož se včera vrátila do naší země paní Zima včetně opět bohaté sněhové nadílky, připomeňme si dobovou náladu z časů před téměř sedmdesáti lety.

V prosinci 1956 přinesl list Železničář zajímavý text o zimě na železnici, který ale nepopisoval realitu Tater nebo Kavkazu, ale celkem překvapivě Švýcarska. V článku je popsána mnohdy nelehká symbioza železnice a velehor, včetně výzkumu lavin a budování zábran proti jejich devastujícím účinkům.

Zajímavou otázkou je, jak takový text, popisující blízké a zároveň nedosažitelně vzdálené Švýcarsko, asi na tehdejšího čtenáře časopisu Železničář působil.

Martin Boháč

Minulý týden jsme zde zveřejnili příspěvek o nebývalém úspěchu současných indických železnic při elektrizaci své železniční sítě. Dnes se podíváme na podobné téma do domácí historie. V únoru 1957 uplynulo jednak devět let od tzv. Vítězného února, a pak též rok od zahájení elektrického provozu v celé trati Žilina – Spišská Nová Ves

Únorové vydání časopisu Železničář přineslo na toto téma velmi zajímavý a na několika místech kritický text, reflektující již přece jen uvolňující se „chruščovovskou“ dobu druhé poloviny padesátých let.

Zájemcům o hlubší prostudování celé této důležité kapitoly historie ČSD můžeme doporučit tyto dva texty, tento a tento.

Martin Boháč

Jako určité doplnění článku z tohoto týdne, který porovnal udržitelnost železnic v Evropě a Spojených státech dnes přinášíme informaci o rychlém postupu elektrizace indických železnic. Její historie začala před sto lety v roce 1925 elektrizací prvních tratí v okolí Bombaje stejnosměrným systémem 1500 V.

První vůz elektrifikované příměstské železnice v Bombaji z roku 1925. Zdroj www.reddit.com

Po druhé světové válce, po epizodním a rychle skončeném experimentu se stejnosměrným systémem 3000 V v Západním Bengálsku, nastal na indických železnicích, počínaje rokem 1957, rychlý rozvoj střídavého systému 25 kV 50 Hz.

Jedna z prvních indických elektrických lokomotiv systému 25 kV 50 Hz řady WAG-1. Foto autor

Ovšem největšího pokroku bylo dosaženo za posledních deset let, kdy byla elektrizována naprostá většina indické širokorozchodné železniční sítě, a Indie se tak stala po Švýcarsku druhou zemí na světě s nejvyšším podílem rozsahu elektrizovaných tratí – ovšem s řádově vyšším absolutním kilometrickým rozsahem sítě.

Jednou z nově elektrizovaných tratí je i Konkan Railway, vedoucí podle indického jihozápadnícho pobřeží. Obě fota autor

Více informací lze najít na mnoha místech, například zde.

A kromě železniční elektrifikace nastupuje v Indii i elekrifikace silniční, jak potvrzuje stále častější výskyt zelených poznávacích značek na všech typech vozidel.

Foto autor

Martin Boháč

Tak jako každý rok přineslo i před pětašedesáti lety poslední vydání listu Železničář několik článků a dalších příspěvků, různou formou reagujícíxh na blížící se vánoční svátky a konec roku.

Uhelný vlak, vedený lokomotivou E 499.0, projíždí Českou Třebovou

Téma zimy bylo samozřejmě nejdříve otevřeno takříkajíc výchovněpoliticky:

Aby na dalších stranách následoval silvestrovský humor v kreslené podobě. Bohužel ne všechny anekdoty, resp. jejich pointy, jsou dnes plně srozumitelné:

No a prosincové vydání uzavřela pěkná zimní náladová kresba:

Martin Boháč

V lednu 1960 přinesl zde již mnohkrát citovaný list Železničář lehce ironicko-satirický článek na téma udržování čistoty osobních železničních vozů a autobusů. A také na téma dobového fenoménu – zlepšovatelského hnutí.

Text určitě stojí za přečtení, neboť svou lehkou formou (opět) přibližuje nelehkou dobu budování rozvinutého socialismu v naší zemi v době před téměř sedmdesáti lety.

Martin Boháč

Ze zářiového Železničáře 1956 jsme si před dvěma týdny přinesli text o tehdejších železnicích ve Španělsku. Dnes se podíváme na jiný článek, který čtenáři volnější formou přibližuje říční nákladní dopravu v tehdejším Československu, přesněji na Labi a Vltavě.

V textu je jako vždy v té době mnoho zajímavých věcí – zvláště z dnešního pohledu. Například jde o povzdech autora, že do Prahy se dnes (tedy v roce 1956) vozí po vodě jen polovina objemu uhlí proti době před devíti lety. Nebo popis přeprav po Labi mezi Kostelcem nad Labem a Kolínem.

Době vzniku ovšem odpovídá také to, že se z článku nedozvíme nic moc konkrétního, včetně lokalizace přiložených fotografií. Snad by se mohlo jednat o pražský holešovický přístav, ale to je pochopitelně jen spekulace. Vtipné přitom je, že v článku jsou jmenováni konkrétní zaměstanci, ale ani u nich se nedozvíme kde svou službu vykonávají.

Martin Boháč