Minulý týden jsme zde zveřejnili příspěvek o nebývalém úspěchu současných indických železnic při elektrizaci své železniční sítě. Dnes se podíváme na podobné téma do domácí historie. V únoru 1957 uplynulo jednak devět let od tzv. Vítězného února, a pak též rok od zahájení elektrického provozu v celé trati Žilina – Spišská Nová Ves

Únorové vydání časopisu Železničář přineslo na toto téma velmi zajímavý a na několika místech kritický text, reflektující již přece jen uvolňující se „chruščovovskou“ dobu druhé poloviny padesátých let.

Zájemcům o hlubší prostudování celé této důležité kapitoly historie ČSD můžeme doporučit tyto dva texty, tento a tento.

Martin Boháč

Jako určité doplnění článku z tohoto týdne, který porovnal udržitelnost železnic v Evropě a Spojených státech dnes přinášíme informaci o rychlém postupu elektrizace indických železnic. Její historie začala před sto lety v roce 1925 elektrizací prvních tratí v okolí Bombaje stejnosměrným systémem 1500 V.

První vůz elektrifikované příměstské železnice v Bombaji z roku 1925. Zdroj www.reddit.com

Po druhé světové válce, po epizodním a rychle skončeném experimentu se stejnosměrným systémem 3000 V v Západním Bengálsku, nastal na indických železnicích, počínaje rokem 1957, rychlý rozvoj střídavého systému 25 kV 50 Hz.

Jedna z prvních indických elektrických lokomotiv systému 25 kV 50 Hz řady WAG-1. Foto autor

Ovšem největšího pokroku bylo dosaženo za posledních deset let, kdy byla elektrizována naprostá většina indické širokorozchodné železniční sítě, a Indie se tak stala po Švýcarsku druhou zemí na světě s nejvyšším podílem rozsahu elektrizovaných tratí – ovšem s řádově vyšším absolutním kilometrickým rozsahem sítě.

Jednou z nově elektrizovaných tratí je i Konkan Railway, vedoucí podle indického jihozápadnícho pobřeží. Obě fota autor

Více informací lze najít na mnoha místech, například zde.

A kromě železniční elektrifikace nastupuje v Indii i elekrifikace silniční, jak potvrzuje stále častější výskyt zelených poznávacích značek na všech typech vozidel.

Foto autor

Martin Boháč

Tak jako každý rok přineslo i před pětašedesáti lety poslední vydání listu Železničář několik článků a dalších příspěvků, různou formou reagujícíxh na blížící se vánoční svátky a konec roku.

Uhelný vlak, vedený lokomotivou E 499.0, projíždí Českou Třebovou

Téma zimy bylo samozřejmě nejdříve otevřeno takříkajíc výchovněpoliticky:

Aby na dalších stranách následoval silvestrovský humor v kreslené podobě. Bohužel ne všechny anekdoty, resp. jejich pointy, jsou dnes plně srozumitelné:

No a prosincové vydání uzavřela pěkná zimní náladová kresba:

Martin Boháč

V lednu 1960 přinesl zde již mnohkrát citovaný list Železničář lehce ironicko-satirický článek na téma udržování čistoty osobních železničních vozů a autobusů. A také na téma dobového fenoménu – zlepšovatelského hnutí.

Text určitě stojí za přečtení, neboť svou lehkou formou (opět) přibližuje nelehkou dobu budování rozvinutého socialismu v naší zemi v době před téměř sedmdesáti lety.

Martin Boháč

Ze zářiového Železničáře 1956 jsme si před dvěma týdny přinesli text o tehdejších železnicích ve Španělsku. Dnes se podíváme na jiný článek, který čtenáři volnější formou přibližuje říční nákladní dopravu v tehdejším Československu, přesněji na Labi a Vltavě.

V textu je jako vždy v té době mnoho zajímavých věcí – zvláště z dnešního pohledu. Například jde o povzdech autora, že do Prahy se dnes (tedy v roce 1956) vozí po vodě jen polovina objemu uhlí proti době před devíti lety. Nebo popis přeprav po Labi mezi Kostelcem nad Labem a Kolínem.

Době vzniku ovšem odpovídá také to, že se z článku nedozvíme nic moc konkrétního, včetně lokalizace přiložených fotografií. Snad by se mohlo jednat o pražský holešovický přístav, ale to je pochopitelně jen spekulace. Vtipné přitom je, že v článku jsou jmenováni konkrétní zaměstanci, ale ani u nich se nedozvíme kde svou službu vykonávají.

Martin Boháč

Rychlý pokrok nákladní silniční elektromobility ilustrují dva nové modely tahačů Renault, E-Tech T 780 a E-Tech T 585 s uváděným dojezdem až 600 km na jedno nabití. Vozy podporují ultrarychlé nabíjení výkonem až 720 kW, které umožňuje nabití baterie na dojezd 350 km za 45 minut, tedy během povinné přestávky řidiče.

Zdroj: x.com

Tyto parametry dokazují, že bateriová elektromobilita se již stává prakticky použitelnou a je otázka, zda v ní na poli čisté mobility roste pro železnici partner nebo konkurent. Více informací lze nalézt zde, zde, nebo zde.

Zdroj: www.renault-trucks.co.uk

Martin Boháč

Zatímco minulý týden jsme si zde přinesli dobový optimistcký článek z domácího prostředí, dnes se podíváme na pěknou ukázku práce tehdejší propagandy v případě informování o dění v tzv. kapitalistických státech.

V září 1956 přinesl list Železničář informaci o modernizaci španělských železnic Renfe v období po druhé světové válce:

Jelikož nesporný pokrok nebylo možné zastřít, byl celý text zahalen do protiamerického hávu, kdy byla zdůrazněna americká militarizace Španělska a drancování jeho nerostných zdrojů.

Text je ale velmi zajímavý a dnes ho lze doplnit moderním popisem celé historie od roku 1941 do roku 2005, kdy byly Renfe rozděleny na dopravce a správce infrastruktury, podobně jako v jiných evropských zemích.

Martin Boháč

Ve svém první čísle roku 1960 přinesl časopis Železničář optimistický úvodník, který čerpal z projevu soudruha ministra dopravy Františka Vlasáka, předneseného 20. října 1959.

Projev je optimistický ve všech směrech, kvantitativních i kvalitativních, a odkazuje se na ambiciozní plány třetí pětiletky.

Dnes ovšem víme, že ve skutečnosti výhled tak radostný nebyl, neboť třetí pětiletka, která měla trvat do roku 1961 do roku 1965, zůstala jen dvouletkou, neboť byla již v roce 1962 zrušena, a to s katastrofálními dopady na celé československé hospodářství,

A samotný František Vlasák je poměrně zajímavou postavou československých dějin, mimo jiné je dědečkem herečky Lenky Vlasákové.

Martin Boháč

Již letos v dubnu se v některých zahraničních médiich objevila zpráva, že švýcarské SBB instalovaly na 100 metrů dlouhém úseku vedlejší normálněrozchodné trati u obce Buttes v kantonu Neuchâtel (německy Neuenburg) solární panely přímo mezi kolejnice.

Zdroj: www.srf.ch

Jedná se o bezpochyby zajímavou myšlenku jak využít jinak těžko využitelný prostor pro instalaci solárních panelů a výrobu čisté elektrické energie. Samozřejmě otázkou je praktické fungování tohoto řešení, kdy je třeba uvažovat možná poškození panelů od jedoucích vlaků, případně možný vandalismus. A v neposlední řadě je otázka jaký má instalace panelů vliv na údžbu železničního svršku a podobně. Nicméně autoři projektu jsou přesvědčeni, že nic z tohoto nebude mít na na jeho úspěch zásadní vliv. Což pochopitelně posoudí a rozsoudí až budoucnost. Další informace o historii této myšlenky naleznete ještě například zde nebo zde.

Zdroj: www.srf.ch

Martin Boháč

Doslova před několika dny, v neděli 19. října 2025, oznámily Saúdskoarabské železnice (SAR) investici 7 miliard amerických dolarů do nové, 1500 km dlouhé železniční tratě, které spojí přístavní město Džida u Rudého moře s hlavním městem Rijádem a přístavem Dammám, který leží na břehu Perského zálivu.

Prezentace SAR na loňském veletrhu Innotrans. Foto autor

Projekt je velmi ambiciozní a má sloužit osobní i nákladní dopravě. Není bez zajímavosti, že jak SAR, tak železnice Spojených arabských emirátů, Etihad Rail, využívají ta nejlepší a nejosvědčenější řešení ze světa: v osobní, příměstské a vysokorychlostní ta z Evropy a Číny, a v nákladní ze severní Ameriky, včetně kontejnerového Doublestacku.

O projektu, nazývaném též Saudi Arabia Land Bridge, se lze více dočíst například zde. Železnice v této části světa zažívá v poslední letech bouřlivý rozvoj, možná nejintenzivnější na celé planetě, a to bez většího zájmu odborné i laické veřejnosti.

Dva propagační snímky ze stánku zmíněných Etihad Rail taktéž z loňského Innotransu. Severoamerický vzor je zde patrný na první pohled. Obě foto autor.

Martin Boháč