Tak jako každý rok přineslo i před pětašedesáti lety poslední vydání listu Železničář několik článků a dalších příspěvků, různou formou reagujícíxh na blížící se vánoční svátky a konec roku.
Uhelný vlak, vedený lokomotivou E 499.0, projíždí Českou Třebovou
Téma zimy bylo samozřejmě nejdříve otevřeno takříkajíc výchovněpoliticky:
Aby na dalších stranách následoval silvestrovský humor v kreslené podobě. Bohužel ne všechny anekdoty, resp. jejich pointy, jsou dnes plně srozumitelné:
No a prosincové vydání uzavřela pěkná zimní náladová kresba:
V lednu 1960 přinesl zde již mnohkrát citovaný list Železničář lehce ironicko-satirický článek na téma udržování čistoty osobních železničních vozů a autobusů. A také na téma dobového fenoménu – zlepšovatelského hnutí.
Text určitě stojí za přečtení, neboť svou lehkou formou (opět) přibližuje nelehkou dobu budování rozvinutého socialismu v naší zemi v době před téměř sedmdesáti lety.
Ze zářiového Železničáře 1956 jsme si před dvěma týdny přinesli text o tehdejších železnicích ve Španělsku. Dnes se podíváme na jiný článek, který čtenáři volnější formou přibližuje říční nákladní dopravu v tehdejším Československu, přesněji na Labi a Vltavě.
V textu je jako vždy v té době mnoho zajímavých věcí – zvláště z dnešního pohledu. Například jde o povzdech autora, že do Prahy se dnes (tedy v roce 1956) vozí po vodě jen polovina objemu uhlí proti době před devíti lety. Nebo popis přeprav po Labi mezi Kostelcem nad Labem a Kolínem.
Době vzniku ovšem odpovídá také to, že se z článku nedozvíme nic moc konkrétního, včetně lokalizace přiložených fotografií. Snad by se mohlo jednat o pražský holešovický přístav, ale to je pochopitelně jen spekulace. Vtipné přitom je, že v článku jsou jmenováni konkrétní zaměstanci, ale ani u nich se nedozvíme kde svou službu vykonávají.
Rychlý pokrok nákladní silniční elektromobility ilustrují dva nové modely tahačů Renault, E-Tech T 780 a E-Tech T 585 s uváděným dojezdem až 600 km na jedno nabití. Vozy podporují ultrarychlé nabíjení výkonem až 720 kW, které umožňuje nabití baterie na dojezd 350 km za 45 minut, tedy během povinné přestávky řidiče.
Zdroj: x.com
Tyto parametry dokazují, že bateriová elektromobilita se již stává prakticky použitelnou a je otázka, zda v ní na poli čisté mobility roste pro železnici partner nebo konkurent. Více informací lze nalézt zde, zde, nebo zde.
Zatímco minulý týden jsme si zde přinesli dobový optimistcký článek z domácího prostředí, dnes se podíváme na pěknou ukázku práce tehdejší propagandy v případě informování o dění v tzv. kapitalistických státech.
V září 1956 přinesl list Železničář informaci o modernizaci španělských železnic Renfe v období po druhé světové válce:
Jelikož nesporný pokrok nebylo možné zastřít, byl celý text zahalen do protiamerického hávu, kdy byla zdůrazněna americká militarizace Španělska a drancování jeho nerostných zdrojů.
Ve svém první čísle roku 1960 přinesl časopis Železničář optimistický úvodník, který čerpal z projevu soudruha ministra dopravy Františka Vlasáka, předneseného 20. října 1959.
Projev je optimistický ve všech směrech, kvantitativních i kvalitativních, a odkazuje se na ambiciozní plány třetí pětiletky.
Dnes ovšem víme, že ve skutečnosti výhled tak radostný nebyl, neboť třetí pětiletka, která měla trvat do roku 1961 do roku 1965, zůstala jen dvouletkou, neboť byla již v roce 1962 zrušena, a to s katastrofálními dopady na celé československé hospodářství,
Jedná se o bezpochyby zajímavou myšlenku jak využít jinak těžko využitelný prostor pro instalaci solárních panelů a výrobu čisté elektrické energie. Samozřejmě otázkou je praktické fungování tohoto řešení, kdy je třeba uvažovat možná poškození panelů od jedoucích vlaků, případně možný vandalismus. A v neposlední řadě je otázka jaký má instalace panelů vliv na údžbu železničního svršku a podobně. Nicméně autoři projektu jsou přesvědčeni, že nic z tohoto nebude mít na na jeho úspěch zásadní vliv. Což pochopitelně posoudí a rozsoudí až budoucnost. Další informace o historii této myšlenky naleznete ještě například zde nebo zde.
Doslova před několika dny, v neděli 19. října 2025, oznámily Saúdskoarabské železnice (SAR) investici 7 miliard amerických dolarů do nové, 1500 km dlouhé železniční tratě, které spojí přístavní město Džida u Rudého moře s hlavním městem Rijádem a přístavem Dammám, který leží na břehu Perského zálivu.
Prezentace SAR na loňském veletrhu Innotrans. Foto autor
Projekt je velmi ambiciozní a má sloužit osobní i nákladní dopravě. Není bez zajímavosti, že jak SAR, tak železnice Spojených arabských emirátů, Etihad Rail, využívají ta nejlepší a nejosvědčenější řešení ze světa: v osobní, příměstské a vysokorychlostní ta z Evropy a Číny, a v nákladní ze severní Ameriky, včetně kontejnerového Doublestacku.
O projektu, nazývaném též Saudi Arabia Land Bridge, se lze více dočíst například zde. Železnice v této části světa zažívá v poslední letech bouřlivý rozvoj, možná nejintenzivnější na celé planetě, a to bez většího zájmu odborné i laické veřejnosti.
Dva propagační snímky ze stánku zmíněných Etihad Rail taktéž z loňského Innotransu. Severoamerický vzor je zde patrný na první pohled. Obě foto autor.
Před sedmdesáti lety, v říjnu 1955 se v odborném železničářském tisku, tentokrát v listu Vršovák, který jak název napovídá v té době vycházel pro zaměstnace železniční stanice Praha-Vršovice, objevila další kauza, dnes už (naštěstí) jen těžko představitelná.
Šlo o problém kouření v dvounápravových osobních vozech řady Ce, kde pro nekuřáky byla vyhrazena kupé a pro kuřáky velkoprostorový oddíl. Tímto rozdělením ale docházelo k tomu, že se cigaretový kouř dostával z chodbičky podél kupé i do nekuřáckých kupé.
Hned v prvním čísle časopisu Železničář v roce 1963 vyšel jeden z mnoha článků, který – i možná trochu kouzlem nechtěného – informoval své tehdejší i dnešní čtenáře o stavu československé společnosti a železnice asi trochu více, než jeho autoři zamýšleli.
