Dnes si přineseme několik ukázek různých strategických vizí minulosti, týkajcích se železnice v Praze a v celém Československu a snad i Evropě. A čtenář pak může sám posoudit, jak se tyto naplnily či nenaplnily.

V prvním případě jsou to představy někdy z doby protektorátu o tom, jak by měl vypadat pražský železniční uzel:

Na první pohled se nezapře německý vliv, reprezentovaný velkorysostí celého řešení. Za války bylo rozpracováno a po válce postupně dokončeno několik záměrů, i když některé v jiné podobě. Jsou to 2. a 3. vinohradský tunel, odstavné nádraží Michle (Jih), spojka Vršovice – Krč – Radotín nebo spojka Hostivice – trať někdejší Pražsko-duchcovské dráhy směr Louny. Většina návrhů ale (bohužel) realizována nebyla.

Na tento návrh navazuje podrobný návrh uvažovaného seřaďovacího nádraží Praha-Malešice (které je – v trochu jiné poloze – zakresleno již v protektorátním schematu) někdy z počátku 80. let minulého století:

Jak známo ani toto nádraží nikdy nevzniklo, a tak bohužel ani nevíme, zda mělo vzniknou jako náhrada nebo jako doplněk tehdy již zcela nevyhovujícího seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice.

A na závěr tu ještě máme úvahu někdy ze zhruba stejné doby:

Doufejme, že alespoň tuto představu se nám podaří naplnit…

Martin Boháč

Dnes se podíváme na záležitost, která s železnicí zdánlivě nesouvisí, na schválení samořídícího systému osobních automobilů Tesla FSD (Supervised) v první evropské zemi, Nizozemí.

Zdroj: www.vtm.cz

Ke schválení, po osmnáct měsíců dlouhém schvalovacím procesu, došlo minulý pátek 10. dubna 2026. V každém případě se jedná o revoluční událost, která v historicky dohledné budoucnosti zcela změní pozemní dopravu, a to jak osobní, tak i nákladní, a to i když zatím nejde ještě plnohodnotný autonomní provoz. Stále se jedná o „jen“ svého druhu asistenta řízení, neboť plnou odpovědnost nese řidič vozidla. Dalším limitem je, že schválené FSD je možno používat pouze v Nizozemsku, a pro ostatní země Evropské unie to neznamená automatickou adopci, nicméně jednotlivé státy mohou legislativu přijmout individuálně, aniž by musely opakovat celý testovací proces. Bude zahájen i proces přijetí legislativy na úrovni celé EU: nizozemská RDW podá žádost Evropské komisi, pak bude o plošném schválení hlasovat všech 27 členských států, a v případě souhlasu většiny začne novinka platit v celé unii. Toto bude trvat řadu měsíců, možná i déle než rok.

Více se o schválení FSD v Evropě lze dočíst například zde, zde, nebo zde.

A více se o celém systému FSD dá nalézt na webu automobilky Tesla.

Martin Boháč

Minulý pátek 3. dubna 2026 se v rubrice Před sto lety na webu idnes.cz objevil text a video připomínající dnes již zřejmě zcela zapomenutou událost, sesuv svahu z vrchu Vítkov na trať Praha-Masarykovo nádraží – Kolín v pátek 19. března 1926.

Bohužel – jak je nechvalným znakem běžné novinářské práce – nachází se v příspěvku nemálo větších i menších nepřesností. Tou největší je naprosto nesmyslná lokalizace místa havárie někam do prostoru obvodu Hrabovka Masarykova nádraží, jak jednak vyplývá ze všech současných ilustračních závěrů (a dobového záběru na zastávku Karlín v čase 1:40), ale především z komentátorova závěru, že ujetí svahu mohly způsobit počínající zemní práce na staveništi vítkovského památníku. Tento omyl je přitom obzvlášť nepochopitelný proto, že tentýž komentátor v závěru čte zprávu z dobového tisku, který píše o ujetém svahu v prostoru někdejšího portálu tunelu tratě České severní dráhy a vojenských objektů v Karlíně, tedy někde zde. Tedy pokud měly poruchu způsobit nějaké zemní práce tak to spíše mohla být tehdy probíhající stavba výhybny Vítkov (což je ale jen spekulace), která, stejně jako celý přilehlý úsek České severní dráhy, zanikla v roce 2008 po zprovoznění takzvaného Nového Spojení.

Menšími nepřesnostmi jsou pak použité ilustrační záběry vlaků, zde ale pochopitelně z důvodu téměř jistou neexistenci jakékoli fotografické nebo dokonce filmové dokumentace této události. V prvním případě, v čase 0:08, přijíždí rychlík tažený lokomotivou řady 387.0 na pražské Wilsonovo nádraží někdy v polovině 30. let a jde o záběr z propagačního filmu ČSD z těsně předválečné doby. Záběr v čase 0:56 jde těžko identifikovat, zato v čase 0:57 jde zcela jistě o nadšené německé odvedence, odjíždějící v roce 1914 někam na frontu a do prvních zákopů budoucí Velké války, které se ještě později bude říkat První světová válka. Na vozech jsou dobře patrné odvedenci spontánně křídou načmárané bujaré nápisy , zcela určitě bychom zde našli Express nach Paris a podobné.

Zajímavé také je si uvědomit, jakou paralýzu pražské železniční dopravy tato událost musela způsobit: v té době samozřejmě neexistovala Holešoviská přeložka ani trať Malešice – Běchovice, takže výjezd vlaků z Masarykova nádraží východním směrem byl možný jen úvratí přes Hrabovku a Wilsonovo nádraží, Nusle-Vršovice a pak přes seřaďovací nádraží a jednokolejnou spojku přes Malešice zpět do Libně (tehdy horního nádraží), a odsud další úvratí teprve směr Kolín.

Martin Boháč

Velkým tématem současnosti a hlavně budoucnosti je využití umělé inteligence snad ve všech oborech lidské činnosti, dopravu (nejen železniční) nevyjímaje. A protože s využitím tohoto fascinujícího nástroje jsme na evropské železnici stále ještě na počátku podívejme se, jak je na tom z tohoto pohledu železnice severoamerická.

Zdroj: Perplexity.ai

Možná překvapivé je, že v této bezesporu stále světové technologické velmoci číslo 1, kde je domovem Silicon Valley nebo konglomerát progresivních až nejprogresivnějších firem Elona Muska, si železnice zatím nevede úplně nejlépe. Velmi pěkně o tom hovoří tento text z loňského srpna, kde se mimo jiné píše, že jednotlivé společnosti používají mnoho vzájemně nekompatibilních a někdy i desítky let starých informačních systémů, na které je „naroubování“ současné AI Velmi obtížné. Přitom jsou zde ale taé uváděny konkrétní příklady využívání AI u jednotlivých společností, především v oblastech údžby lokomotiv a infrastruktury, včetně účinného předcházení závadám.

Na podobné téma pak hovoří tisková zpráva společnosti BNSF z ledna 2025, kde se mimo jiné píše o uplatnění AI v těchto oblastech:

• Algoritmické plánování: Náš nový systém analyzuje historická data a hledá optimální sekvence pro přeřazování vozů na základě jejich cílových destinací.
• Zlepšení kapacity: Zefektivněním počtu přeřazování zlepšujeme konzistenci našich služeb a zvyšujeme celkovou kapacitu a zároveň snižujeme emise uhlíku. Tento přístup také umožňuje našim kvalifikovaným pracovníkům více se soustředit na sestavování vlaků a méně na plánování přeřazování.
  Aktivně také zkoumáme další iniciativy v oblasti umělé inteligence pro zlepšení služeb.
• Asistence agentů zákaznické podpory: Tato iniciativa poskytuje našemu týmu zákaznické podpory poznatky založené na umělé inteligenci, které jim pomáhají rychle směrovat dotazy na správné agenty. Zefektivněním komunikace můžeme zákazníkům pomáhat efektivněji.
• Optimalizace plánování překládky intermodálních jednotek: pomocí algoritmu založeného na umělé inteligenci tento systém generuje plány nakládky pro výchozí vlaky během několika sekund. To zajišťuje, že kontejnery a návěsy jsou správně umístěny na nakládkových kolejích, což zvyšuje kapacitu a spolehlivost celého systému.

Zdroj: www.bnsf.com

Jak je vidět, začínají se v severní Americe různé aplikace AI na železnici již objevovat, nicméně jde stále jen o první krůčky evolučního i revolučního procesu, který může nákladní železnici zcela zásadně změnit a učinit jí mnohem efektivnější a konkurenceschopnější. A je zřejmé, že robustní síťový systém, jakým jsou americká nebo evropská železnice, je pro zavedení nástrojů AI více než vhodný.

Martin Boháč

Dnes se opět podíváme do doby před téměř sedmdesáti lety, kdy v únorovém čísle roku 1957 časopisu Železničář vyšel článek s názvem Dobrý pomocník.

Text řeší dvě dobové záležitosti, sabotáže na železnici a ochranu železnice pomocí psů, což už je dnes způsob poněkud překonaný, alespoň popisovaným způsobem.

Samozřejmě i dnes jsou psi na železnici používáni k ostraze hlídaných objektů, prostor i železničních vozidel, ale určitě ne tak, jak je popsáno i nakresleno v dobovém článku.

Martin Boháč

Před devětašedesáti lety, v únoru 1957, vyšel v časopise Železničář poměrně rozsáhlý text Ing. Jindřicha Beka o tehdejší nadějné novince, turbínové lokomotivě.

V textu je popsána neurčitá, tehdy údajně vyvíjená sovětské turbínová lokomotiva, jejíž zajímavostí je, že měla být poháněna nejen spalováním mazutu, ale i uhlí. Otázkou ovšem je, zda přesně tato lokomotiva opravdu vznikla, každopádně informace k sovětským a ruským konstrukcím turbínových lokomotiv lze nalézt například zde.

Text ale obsahuje i další zajímavé informace, například uváděnou účinnost elektrické trakce 15 % při výrobě elektrické energie z uhlí (což je dáno především účinností tepelné elektrárny zhruba 35 %) a 55 % při výrobě z vodních sil. A také je zajímavé to, co text neobsahuje – jednak se v něm nedočteme vůbec nic o tehdy již vyvíjené československé turbínové lokomotiivě TL 659.0, a ani neobsahuje zmínku o turbínových lokomotivách severoamerické Union Pacific, což je v celosvětovém kontextu zřejmě jediný případ alespoň trochu úspěšného provozu této dnes již téměř zapomenuté trakce.

Turbínová lokomotiva Union Pacific v muzeu. Zdroj Wikipedia

Martin Boháč

Dnešní příspěvek není ani zdaleka tak dramatický jako ten z minulého týdne, a navíc zůstaneme doma. V krátkém textu, který byl zveřejněn v únorovém čísle časopisu Železničář v roce 1959, se podíváme na dnes už dávno zmizelý „kolorit“ seřaďovacích nádraží.

Z textu je hned patrné, jaká nebezpečná dřina byla a stále v určité míře je práce na seřaďovacím nádraží.

Martin Boháč

Před osmdesáti lety, v roce 1946, se začal psát dost dramatický a dnes celkem neznámý příběh několika explozí švýcarských alpských podzemních muničních skladů, který vyvrcholil 19. a 20. prosince 1947 výbuchem skadu u vsi Mitholz, který je brán za dosud nejničivější výbuch v evropské historii.

Letecký pohled na místo výbuchu v roce 1948. V popředí je vidět trať lötschberské dráhy. Zdroj wikipedia

Vzhledem k tomu, že místo výbuchu přímo souvisí s pro Švýcarsko i Evropu mimořádně strategickým Lötschberským tunelem, a navíc leží v těsné blízkosti návazné železniční tratě, můžeme ho zmínit i zde.

K výbuchu existuje například rozsáhlý, německy psaný text na wikipedii, článek na českém internetu, a především tento dva roky starý česky vedený rozhovor dvou nadšenců pro historii. Ten určitě stojí za víkendový poslech.

Martin Boháč

Po několika pátečních pohledech do české železniční minulosti se dnes pro změnu podíváme do dalekého zahraničí. Tento týden aktualizovala firma Tesla své webové stránky týkající se elektrického tahače Tesla Semi.

Zdroj: www.electrek.co

Jde o aktuální verzi Class 8 ve verzích Standard Range a Long Range (tedy obdobně jako u osobních vozů Tesla). Aktualizovaný web naznačuje, že po mnoha letech přípravy a i odkladů bude tahač Tesla Semi konečně sériově vyráběn a prodáván, zatím zřejmě jen v severní Americe.

Pokud se tak stane nabízí se opět otázka, zda tím zatím stále velmi silná severoamerická železnice – poháněná dieselvými motory – dostane či nedostane vážného konkurenta v podobě silniční elektromobilty, v dohledné době pravděpodoně i autonomní.

K tématu další odkaz, tento, tento, tento a tento.

Martin Boháč

Před školou u nádraží Vršovice byla nedávno instalována panelová výstava o Jaroslavu Haškovi. Ta poutavě mapuje celý jeho bouřlivý život a také jsou zde zveřejněna některá jeho literární a novinářská díla a dílka.

Foto autor

Mezi jinými je zde uveřejněna krátká Haškova „soudnička“ o útěku dvou volů z pražského Františkova nádraží. Text není datován, ale nepochybně jde o dobu z prvních let 20. století.

Foto autor

Text pěkně – i když velmi stručně – dokumentuje dobovou realitu zásobování Prahy a jejího okolí potravinami i dalším zbožím, tehdy pochopitelně téměř výhradně železnicí. Dnes je již jen těžko představitelné, že na Františkově nádraží, tedy na nádraží Františka Josefa a dnes nádraží Hlavním, byl z vagonů vykládán živý dobytek. Ten pak byl porážen možná i někde v prostoru Královských Vinohrad, tehdy samostatného (okresního) města, i když bohužel přímo o firmě velkoobchodníka dobytkem Žáka nic nevíme a je možné, že se její porážka nacházela někde úplně jinde; jedinou známou řeznickou a uzenářskou firmou na Královských Vinohradech bývala někdejší továrna na výrobu věhlasné pražské šunky na Zvonařce. Další dnes již nemožnou věcí je i nákladní vlak v Žižkovském tunelu, neboli v tunelu pod vrchem Vítkovem na trati Vysočany – Františkovo nádraží. Je totiž třeba si uvědomit, že v době před první světovou válkou neexistoval objezd Prahy přes Malešice a ani nákladové nádraží na Žižkově, takže všechny nákladní vlaky, jak Prahou projíždějící, tak přivážející a odvážející zátěž pro Prahu, musely projíždět právě přes Františkovo nádraží. A taktéž velká část zboží pro Prahu a její periférie byla vykládána v jejím centru, tedy právě na Františkově nádraží.

Zmíněné státní návladnictví je dnešní budova Městského soudu v Praze. Podle tohoto odkazu se celá kauza odehrála před rokem 1910, kdy se pojem státní návladnictví přestal používat. A jak je vidět, odvážné zvíře, o jehož dalším osudu narozdíl od prvního nic nevíme, urazilo svým během o život skutečně dlouhou trasu. Ovšem nešťastná oběť kolize v Žižkovské tunelu se vlastně nedala zahanbit, neboť až do zachycení nákladním vlakem uběhla vzdálenost prakticky stejnou, možná i větší.

Martin Boháč