K článku, který zde byl uveřejněn ve středu 1. července a který byl převzat z webu idnes.cz, resp. wsj.com (Wall Street Journal), by bylo vhodné uvést několik doplňujících informací.

Foto autor

Za prvé je třeba si uvědomit, že severoamerická železnice je – rozhodně to platí o nákladní dopravě – poháněna stejnou naftou, jaká pohání i trucky na silnicích a dálnicích a dále také to, že zde není nákladní (ani jiná) silniční doprava až na vzácné výjimky nijak zpolatněna, a naopak železniční společnosti si ze svých výnosů musí udržovat vlastní infrastrukturu. Neboli vysoká konkurenceschopnost tamní železnice je dána především její vysokou provozní efektivitou, výkonností, a ve velké míře zvádnutým intermodalem, a to jak kontejnerovým, tak návěsovým.

Foto autor

Intermodální služby železnice využívají v severní Americe i významné retailové řetězce, jak například dokládá tato zde již dříve zmíněná dohoda mezi firmou Walmart a operátorem J.B.Hunt z roku 2024. A železniční intermodal využívá i Amazon, jak dokládají tyto snímky pořízené ve středu 1.7.2026 z webové kamery v městečku La Grange ve státě Kentucky:

A na tomto snímku je zachycena nástavba firmy J.B.Hunt, tedy možná vezoucí zásilku spotřebního zboží pro některý supermarket Walmart:

Dále je ale třeba též uvést, že i severoamerické železniční společnosti pomalu nastupují cestu dekarbonizace a aplikace alternativních pohonů a údajně si kladou za cíl dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050. Ovšem vzhledem k tomu, že zde z různých důvodů není možná trolejová elektrizace, především kvůli enormním nákladům na vybudování potřebné infrastruktury, ale také z důvodu velkého rizika jejího pravidelného poškozování v oblastech výskytu tornád (viz pravidlelně se opakující poškozování trakčních vedení u nás při letních bouřkách, naposledy tento týden na Vysočině) musí hledat jiné cesty. Těch je více a tvoří zhruba tuto kombinaci:

• moderní dieselové motory s relativně vysokou účinností a nízkými emisemi,
• bateriové (zatím pomocné) lokomotivy,
• obnovitelná paliva,
• případně syntetická paliva nebo vodík (ten je ale zřejmě již na ústupu) tam, kde to bude dávat ekonomický smysl,
• digitální optimalizace provozu a využití AI

Nejzajímavější jsou bateriové lkomotivy, které již dosahují velkých výkonů, ale stále ještě nejsou schopny plně nahradit dieselektrickou lokomotivu a proto jsou provozovány společně s nimi. Nejvýznamnější americkou firmou, která se vývojem a stavbou těchto lkomotivy zabývá, je Wabtec, která již své konstrukce přivádí k praktické použitelnosti.

Foto Wabtec

Každopádně i na tomto webu několikrát zmíněným nástupem silniční elektromobility a autonomie, v severoamerickém kontextu jde v první řadě o tahače Tesla Semi, vyrůstá stále přeci jen dost konzervativní železnici významná konkurence, která svojí energetickou efektivitou a příznivými dopady na životní prostředí může celý obor nákladní dopravy v blízké budoucnosti dost významně změnit.

Martin Boháč

V internetovém prostoru se objevily fotografie tahače Tesla Semi, pořízené na kalifornských silnicích, na kterých je dobře vidět tazvané verifikační zařízení. To se používá při tréninku AI ovládající autonomní vozidlo k tomu, aby například uměl asprávně odhadovat vzdálenosti jiných objektů. Zařízení je většinou lidar, který umí měřit vzdálenisti přesně a jehož změřené hodnoty si trénovaná AI porovonává se svými odhady a tak je zpřesňuje.

Zdroj: https://thedriven.io

Více se lze dočíst například zde nebo zde.

Každopádně je jisté že pokud se tyto sny o plně elektrifikované a plně autonomní silniční nákladní dopravě podaří proměnit v realitu (a panu Muskovi se to v mnoha jiných oborech zatím daří velmi dobře), bude to znamenat zásadní změny v celém pojetí nákladní dopravy, a to skoro určitě nejen v severní Americe.

Martin Boháč

Přestavba uzlů, to je doslova evergreen železnice a nikdy nekončící příběh. V únoru roku 1960 se tomuto tématu věnoval článek v časopise Železničář.

Bohuže článek je – jak bylo v té době zvykem – anonymizován, takže nevíme jaký uzel nebo uzly popisuje. Každopádně ale popisuje dost výraznou modernizaci nějakého seřaďovacího nádraží, a to za využití tehdy skutečně progresivní techniky, včetně elektronických počítačů a uzavřených televizních okruhů. A pochopitelně nemůže chybět odkaz na Sovětský svaz a jeho vyspělá technická řešení.

Škoda že nevíme o jaký „uzel“ se mělo jednat a jak jeho přestavba nakonec dopadla.

Martin Boháč

Minulý pátek jsme se podívali na pozoruhodné dobové literární dílo, odkazující na tehdejší Den dětí. Dnes si můžete přečíst neméně zajímavý literární útvar, tentokráte popisující nelehkou službu na železnici před sedmdesáti lety a kam může vést ledabylý výkon služby a nedodržování hovorové kázně.

A za pozrnost opět stojí fenomén pití piva železničáři, v tomto případě dokonce přímo ve službě.

Text byl uveřejně v roce 1956 v zářiovém čísle časopisu Železničář.

Martin Boháč

Protože jsme toto pondělí oslavili tradiční Mezinárodní den dětí podívejme se, jak se k tomuto svátku stavěli naši železničářští předchůdci. Konkrétně se podíváme do šestého čísla časopisu Železničář roku 1963, kde na toto téma vyšla dosti pozurohdná slovenská povídka.

Toto literární dílo, nazvané Den detí malej Emušky, popisuje první den „slaměného vdovce“ železničáře Jána Kapusty (český ekvivalent by byl Jan Zelí), kdy po odjezdu manželky na rekreaci zůstal doma sám s tříletou dcerkou Emuškou. Celá pointa díla je postavena na tom. že tímto prvním dnem jeho dočasného manželského odloučení od stolu i lože byl právě 1. červen, tedy Den detí.

Dílko rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení, co jím vlastně tehdejší autor chtěl říct…? A pozornost si jistě zaslouží i večerní situace, kdy otec jde do krčmy vypít pět velkých piv a v klidu nechá doma tříleté dítě samotné.

Martin Boháč

Německo evidentně myslí nástup silniční nákladní elektromobilty vážně a začne již velmi brzy razantně podporovat rozvoj příslušné dobíjecí infrastruktury. Základní rámec až 1,6 miliardy euro státní podpory na příští čtyři roky byl Evropskou komisí schválen již na konci minulého roku, a následně byla počátkem letošního května německým státem schválena podpora v zatímním rámci 1 miliardy euro.

Zdroj: www.ekoenergetyka.com

Dotace se nevztahuje pouze na samotné nabíjecí stojany, podporována budou i připojení k elektrické síti, bateriová úložiště a systémy pro řízení nabíjecí zátěže. Zatím vyhlášené tři první výzvy nabízejí jednotnou sazbu 500 eur (netto) za každý instalovaný kilowatt nabíjecího výkonu. Více lze nalézt například zde, a další odkazy například zde, zde, zde a zde.

Zdroj: www.autoweek.com

Celá akce (opět) jasně potvrzuje rychlý pokrok elektroenergetických technologií svázaných s těžkou silniční nákladní dopravou a její dekarbonizací. A také to, že elektrifikace nákladní silniční dopravy se v Evropě stává realitou.

Martin Boháč

Před téměř sedmdesáti lety byly květnové dny pro tehdejší socialistickou a budovatelskou společnost mnohem důležitější než dnes, což ještě o něco více platilo pro železničáře. nejdříve se 1. května konaly mohutné manifestace pracujícího lidu, který takto slavil Svátek práce. O jeden týden a jeden den později – tehdy 9. května – přišly oslavy konce druhé světové války a osvobození Československa Rudou armádou. A konečně se začal s ubývajícími květnovými dny blížit železničářský Silvestr a Nový rok, tedy konec platnosti starého a začátek platnosti nového jízdního řádu; v roce 1957 se tak stalo ze soboty 1. na neděli 2. června.

K těmto třem událostem přineslo květnové číslo časopisu Železničář toho roku text, který je samozřejmě poplatný době, ale v intencích této doby je i trochu kritický. Především se zabývá každý rok se opakujícími problémy při zavádění nového jízdního řádu, který se musí „zajet jako nový automobil“, což prý trvá několik měsíců.

Text je místy až ironický a ironizující, snažící se tímto stylem pranýřovat každoročně se dokola opakující situaci, která místo k lepší socialistické než kapitalistické dopravě vede k neuspokojeným cestujícím i přepravcům.

Martin Boháč

Dnes si přineseme několik ukázek různých strategických vizí minulosti, týkajcích se železnice v Praze a v celém Československu a snad i Evropě. A čtenář pak může sám posoudit, jak se tyto naplnily či nenaplnily.

V prvním případě jsou to představy někdy z doby protektorátu o tom, jak by měl vypadat pražský železniční uzel:

Na první pohled se nezapře německý vliv, reprezentovaný velkorysostí celého řešení. Za války bylo rozpracováno a po válce postupně dokončeno několik záměrů, i když některé v jiné podobě. Jsou to 2. a 3. vinohradský tunel, odstavné nádraží Michle (Jih), spojka Vršovice – Krč – Radotín nebo spojka Hostivice – trať někdejší Pražsko-duchcovské dráhy směr Louny. Většina návrhů ale (bohužel) realizována nebyla.

Na tento návrh navazuje podrobný návrh uvažovaného seřaďovacího nádraží Praha-Malešice (které je – v trochu jiné poloze – zakresleno již v protektorátním schematu) někdy z počátku 80. let minulého století:

Jak známo ani toto nádraží nikdy nevzniklo, a tak bohužel ani nevíme, zda mělo vzniknou jako náhrada nebo jako doplněk tehdy již zcela nevyhovujícího seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice.

A na závěr tu ještě máme úvahu někdy ze zhruba stejné doby:

Doufejme, že alespoň tuto představu se nám podaří naplnit…

Martin Boháč

Dnes se podíváme na záležitost, která s železnicí zdánlivě nesouvisí, na schválení samořídícího systému osobních automobilů Tesla FSD (Supervised) v první evropské zemi, Nizozemí.

Zdroj: www.vtm.cz

Ke schválení, po osmnáct měsíců dlouhém schvalovacím procesu, došlo minulý pátek 10. dubna 2026. V každém případě se jedná o revoluční událost, která v historicky dohledné budoucnosti zcela změní pozemní dopravu, a to jak osobní, tak i nákladní, a to i když zatím nejde ještě plnohodnotný autonomní provoz. Stále se jedná o „jen“ svého druhu asistenta řízení, neboť plnou odpovědnost nese řidič vozidla. Dalším limitem je, že schválené FSD je možno používat pouze v Nizozemsku, a pro ostatní země Evropské unie to neznamená automatickou adopci, nicméně jednotlivé státy mohou legislativu přijmout individuálně, aniž by musely opakovat celý testovací proces. Bude zahájen i proces přijetí legislativy na úrovni celé EU: nizozemská RDW podá žádost Evropské komisi, pak bude o plošném schválení hlasovat všech 27 členských států, a v případě souhlasu většiny začne novinka platit v celé unii. Toto bude trvat řadu měsíců, možná i déle než rok.

Více se o schválení FSD v Evropě lze dočíst například zde, zde, nebo zde.

A více se o celém systému FSD dá nalézt na webu automobilky Tesla.

Martin Boháč

Minulý pátek 3. dubna 2026 se v rubrice Před sto lety na webu idnes.cz objevil text a video připomínající dnes již zřejmě zcela zapomenutou událost, sesuv svahu z vrchu Vítkov na trať Praha-Masarykovo nádraží – Kolín v pátek 19. března 1926.

Bohužel – jak je nechvalným znakem běžné novinářské práce – nachází se v příspěvku nemálo větších i menších nepřesností. Tou největší je naprosto nesmyslná lokalizace místa havárie někam do prostoru obvodu Hrabovka Masarykova nádraží, jak jednak vyplývá ze všech současných ilustračních závěrů (a dobového záběru na zastávku Karlín v čase 1:40), ale především z komentátorova závěru, že ujetí svahu mohly způsobit počínající zemní práce na staveništi vítkovského památníku. Tento omyl je přitom obzvlášť nepochopitelný proto, že tentýž komentátor v závěru čte zprávu z dobového tisku, který píše o ujetém svahu v prostoru někdejšího portálu tunelu tratě České severní dráhy a vojenských objektů v Karlíně, tedy někde zde. Tedy pokud měly poruchu způsobit nějaké zemní práce tak to spíše mohla být tehdy probíhající stavba výhybny Vítkov (což je ale jen spekulace), která, stejně jako celý přilehlý úsek České severní dráhy, zanikla v roce 2008 po zprovoznění takzvaného Nového Spojení.

Menšími nepřesnostmi jsou pak použité ilustrační záběry vlaků, zde ale pochopitelně z důvodu téměř jistou neexistenci jakékoli fotografické nebo dokonce filmové dokumentace této události. V prvním případě, v čase 0:08, přijíždí rychlík tažený lokomotivou řady 387.0 na pražské Wilsonovo nádraží někdy v polovině 30. let a jde o záběr z propagačního filmu ČSD z těsně předválečné doby. Záběr v čase 0:56 jde těžko identifikovat, zato v čase 0:57 jde zcela jistě o nadšené německé odvedence, odjíždějící v roce 1914 někam na frontu a do prvních zákopů budoucí Velké války, které se ještě později bude říkat První světová válka. Na vozech jsou dobře patrné odvedenci spontánně křídou načmárané bujaré nápisy , zcela určitě bychom zde našli Express nach Paris a podobné.

Zajímavé také je si uvědomit, jakou paralýzu pražské železniční dopravy tato událost musela způsobit: v té době samozřejmě neexistovala Holešoviská přeložka ani trať Malešice – Běchovice, takže výjezd vlaků z Masarykova nádraží východním směrem byl možný jen úvratí přes Hrabovku a Wilsonovo nádraží, Nusle-Vršovice a pak přes seřaďovací nádraží a jednokolejnou spojku přes Malešice zpět do Libně (tehdy horního nádraží), a odsud další úvratí teprve směr Kolín.

Martin Boháč