V návaznosti na příspěvek z tohoto týdne o rozvoji železniční kontejnerové dopravy v Indii přinášíme další informaci z podobné části světa, tentokrát Saudské Arábie. Včera, 21. listopadu 2024, přinesla saudskoarabská média média informaci, že tamní ministr dopravy oznámil prodloužení současné železniční sítě, dlouhé 5500 kilometrů, až na 8000 kilometrů, které by mělo být realizováno v příštích letech.

Zdroj: https://www.sustg.com

Saudskoarabská železnice (ale i železnice Spojených arabských emirátů) jsou velmi zajímavými a v Evropě téměř neznámými železničními systémy, které v posledních letech zaznamenávají prudký a nejen v Evropě nepředstavitelný rozvoj. Zjednodušeně lze říci, že v osobní dopravě se orientují na evropský a východoasijský model, tedy výkonnou příměstskou dopravu a dálkovou dopravu vysokorychlostní, a v nákladní dopravě pak na model severoamerický, tedy na dlouhé těžké nákladní vlaky, využívající nejzazší dosažitelné extrémy technických možností konvenční železnice na normálním rozchodu, včetně intermodálního Doublestacku.

Zdroj: https://container-news.com/

Ministr ve zprávě mimo jiné uvedl, že „s vizí a podporou našeho moudrého vedení se Království chystá realizovat nebývalý růst své železniční sítě, která se v nadcházejících letech rozšíří na více než 8 000 kilometrů. Tato expanze dále upevní pozici Saúdské Arábie jako globálního logistického hubu“. Rozšíření by mělo zahrnovat především tzv. Severní síť, která spojí hlavní město Rijád s Jordánskem, a Východní síť, spojující Rijád s pobřežím Perského (v arabském světě ovšem Arabského) zálivu.

A ambice obou železnic mimo jiné dokládá i jejich velkorysá prezentace na letošním ročníku veletrhu Innotrans v Berlíně.

Martin Boháč

Před pětašedesáti lety, v říjnu 1959, informoval časopis Železničář roku 1959 své čtenáře dvěma zajímavými texty o tom, jak se daří zlepšovat nákladní železniční dopravu včetně poukázání na přetrvávající nešvary a dále o získání Rudých praporů Ústřední rady odborů některými železničářskými kolektivy.

Z obou textů je velmi dobře patrné, jak moc se svět za 65 let změnil.

Martin Boháč

Elektrizace železniční trati je jak známo složitá úloha již ve fázi příprav a projektů, přičemž nejobtížnějšími částmi bývají úseky v tunelech nebo uvnitř příhradových mostů, které byly v době svého zrodu – zpravidla v 19. století – dimenzovány jen pro parní lokomotivy a se zavedením elektrického trolejového provozu jejich tvůrci nepočítali a ani nemohli počítat.

Most přes Labe v Děčíně dnes. V pozadí jeho kritická část tak, jak vypadá dnes. Foto autor.

Dnes se podíváme, s jakým problémy museli počátkem šedesátých let zápasit projektanti elektrizace úseku Děčín východ – Děčín hlavní nádraží, konkrétně na tehdejším mostě přes Labe:

Martin Boháč

Dne 11. října 2024 oznámilo americké DHL úspěšné ukončení zkoušek plně elektrického tahače návěsů Tesla SEMI.

Foto DHL

Tahač byl u DHL zkoušen dva týdny, kdy ujel celkem 5000 km. Zkoušky zahrnovaly i jízdu tahače s plně loženým návěsem o celkové hmotnosti 34 tun, dlouhou 625 km, přičemž dosáhl spotřeby 1,72 kWh na jednu míli.

Další odkazy jsou pak zde, zde a zde.

Další zajímavostí je, že se objevují spekulece, že tahače SEMI budou vyráběny i v berlínské Gigafactory firmy Tesla.

Silniční nákladní elektromobilita se pomalu, ale jistě stává realitou, to je již velmi pravděpodobně nezměnitelný fakt.

Martin Boháč

Další kauzou, velmi typickou pro svojí dobu, byla doslova odyssea portálového jeřábu, budovaného ve stanici Praha-Vršovice na přelomu 50. a 60. let minulého století.

Bohužel jako téměř vždy v těchto spisových kauzách nevíme, jak celá záležitost dopadla – tedy jestli portálový jeřáb byl nebo nebyl nakonec ve Vršovicích zřízen. Ale ať už byl nebo nebyl, byla cesta k jeho zrodu skutečně klikatá a plná zvratů.

Martin Boháč

V odborných médiích se v poslední době objevují zprávy o tom, že Indie dosáhla v posledních zhruba deseti letech pozoruhodného úspěchu v rozsahu elektrizace svojí železnice.

V Indii je již od konce padesátých let rozvíjen systém 25 kV/50 Hz, kterým byla do roku 2015 elektrizována necelá polovina sítě. V tomto roce došlo k zásadnímu rozhodnutí výrazně dekarbonizovat indickou železniční dopravu a zbavit jí závislosti na dovozu ropy a ropných produktů. Toto rozhodnutí znamenalo výrazné zvýšení tempa elektrizace železnice, kdy za posledních deset let bylo elektrizováno zhruba 40.000 km tratí oproti 21.000 za celou dobu předtím. V současnosti je tak v Indii elektrizováno (výhradně systémem 25 kV/50 Hz) 94 % tratí , přičemž v řadě svazových států je dnes již rozsah stoprocentní. Více informací k tématu lze nalézt například zde. Cílem je dosáhnou do roku 2030 úplné elektrizace celé indické železnice.

Tento razantní postup, který u takto velké země nemá v celém světě obdoby, má samozřejmě i svoje kritiky. Jednak upozorňují na nedostatek napájecích stanic a elektrické energie vůbec, a také na to, že nemalá část sítě není zatížena tak, aby nákadnou elektrizaci ospravedlňovala. Proto by část tratí měla dle oponentů tohoto plánu zůstat v nezávislé dieselové trakci.

Další poněkud problematickou stránkou tohoto ambiciozního projektu je to, že Indie získává elektrickou energie z velmi neekologických zdrojů, jak dokazuje tento web. Ale i na tomto poli jsou indické cíle odvážné.

Všechny snímky autor

Martin Boháč

Minulý pátek jsme se podívali na dobové dokumenty, týkající se záměrů modernizace zabezpečovacího zařízení na tratích a ve stanicích ve správě SD Praha v roce 1960. Dnes se podíváme na podobný záměr, týkající se úprav tratí na nápravový tlak 20 tun.

Rozsah tratí s támto nápravovým tlakem již nebyl zas tak malý:

Zajímavý je ale plán rožšíření do konce roku 1960:

V plánu byl jen jeden úsek, Praha – Vrané nad Vltavou – (pravděpodobně) Čisovice/Mníšek pod Brdy. Proč zrovna část Posázavského pacifiku a proč zrovna sem se můžeme jen dohadovat, ale zřejmě šlo o nárůst přeprav do a z Kovohutí Mníšek.

Martin Boháč

Modernizace a rekonstrukce infrastruktury je historie stará jako železnice sama. Dnes se podíváme na dokumenty z Národního archivu v Praze, které zachycují tehdejší stávající stav a plány modernizací staničního a traťového zabezpečovacího zařízení ve správě SD Praha v roce 1960:

xxxx

xxxx

Martin Boháč

Není asi žádnou převratnou novinkou, že severoamerická železnice se od zbytku světa (o Evropě nemluvě) velmi výrazně odlišuje. Jedním z výrazných rozdílů je mnohem výraznější role intermodální dopravy ve vnitrostátních přepravách a její vysoká konkrenceschopnost vůči přímé silniční dopravě.

Zdroj: www.trains.com

Ale až do roku 2019 stály dvě největší firmy v oboru, Walmart jakožto největší americký provozovatel kamenných superstorů a Amazon jakožto největší zásilkový obchod, víceméně mimo toto dění. Teprve počátkem tohoto roku se obě firmy rozhodly „ekologizovat“ své distribuční řetězce zapojením železnice, resp. intermodální dopravy do svých procesů. Od té doby je tak možno na vlacích všech velkých zámořských železnic vídat výměnné nástavby obou firem.

Zdroj: www.trains.com

K další významné události pak došlo letos v únoru, kdy došlo k uzavření dlouhodobé dohody mezi firmou Walmart a firmou J.B.Hunt, jedním ze největší amerických poskytovatelů silniční dopravy, intermodalu a souvisejících služeb, o předání intermodálních aktivit řetězce Walmart této firmě. Jedná se o naprosto logický krok, kdy Walmartu zůstane jeho vlastní retailový byznys, a přepravní a logistické služby, v tomto případě intermodální, pro něj bude zajišťovat specializovaná a zkušená firma.

Zdroj: wikipedia

Na závěr můžeme jen politovat, že v Evropě neexistují tak rozsáhlé a robustní retailové distribuční systémy, které by umožňovaly významnější zapojení železniční, resp. intermodální dopravy.

Martin Boháč

Extrémní rozmary počasí rozhodně nejsou doménou poslední doby, ale přírodní katastrofy i mnohem větších rozměrů než jakých jsme svědky dnes jsou zaznamenány v celé doložitelné historii českých zemí.

Naplavené dřevo, většinou z vorů, u Karlova mostu koncem května 1872. Zdroj Wikipedia

Svého druho rekordní katastrofou moderní doby je povodeň z 25. a 26. května 1872, která doslova spláchla velké části západních a středních Čech. Ta způsobila nejen obrovské materiální škody, ale podle některých zdrojů si vyžádala až 337 lidských životů.

Více k povodni na těchto odkazech:

Wikipede

Článek Extrémní konvekční bouře v Čechách 25. a 26. května 1872

Web METEO AKTUALITY

Bouři provázely naprosto extrémní srážkové úhrny a z hlediska železnice je důležité připomenout, že záplavy a následné sesuvy půdy výrazně poškodily nové nebo ještě rozestavěné tratě České západní dráhy mezi Praho a Berounem a především přímo v Berouně, Buštěhradské dráhy v okolí Měcholup a Plzeňsko-březenské dráhy u Mladotic. Zde bylo vážně poškozeno asi 15 kilometrů rozestavěné tratě, což mimo jiné vedlo k jejímu částečnému přetrasování. U Potvorova, v těsném sousedství tratě, navíc sesuvem půdy vzniklo úplně nové přírodní jezero.

Martin Boháč